Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

"Nero"

 

   

     Nero - 2005 

 

 

 

pohlaví: pes

 datum narození: 12. 4. 1998

 barva: černá se žlutými znaky

 bez PP ( x NO)

 DKK 1/0

 

       

 

fotoalbum

______________________________________________________________________________

      

         Nero je bývalým služebním psem AČR a já děkuji osudu za to, že nás dal dohromady.

        

        V říjnu roku 2004 mi byl tehdy šestiletý Nero přidělen k výkonu strážní služby v posádce Mikulovice. V té době jsem se stala jeho devátým a zároveň posledním psovodem v pořadí. V souvislosti s již několikerou reorganizací AČR nám bylo dopřáno sloužit spolu pouhých 11 měsíců, které byly pro mě osobně zároveň tou nejhezčí službou vlasti. Na přelomu jara a léta roku 2005, kdy jsem již na 100% věděla, že budu muset hledat uplatnění jinde a že bych ráda nadále sloužila se psem a pokud možno s Neroškem, podstoupil Nero kompletní zdravotní vyšetření, které mělo zjistit, zda-li je další služby vůbec schopen. Bohužel mu byla v oblasti bederní diagnostikována spondylóza (spondylosis deformans), která vedla k jeho vyřazení a „odchodu do civilu“. Ani na chvíli jsem neuvažovala o tom, že bych si jej od AČR neodkoupila a ikdyž samotný proces vyřazení a prodeje psa do civilu souvisel s velmi zdlouhavou administrativou, vůbec toho nelituji. Nero je opravdovým symbolem věrnosti a oddanosti. Paničku zbožňuje stejně, jako ona jeho....

  

           V průběhu roku 2008 Nero zcela ztratil sluch a začaly se u něj projevovat symptomy syndromu cauda equina (syndrom „koňského ocasu“). V lednu 2010 Neroška postihla lehká mozková příhoda, naštěstí bez jakýchkoliv následků. Dne 12. dubna 2011 oslavil své již 13. narozeniny a i přes tento na NO již poměrně vysoký věk a všechny zdravotní neduhy je Nerošek plný života, miluje vycházky, ačkoliv už nejsou tak dlouhé jako dříve, má úžasný apetit, v době hárání fen v blízkém okolí se z něj stává švarný jinoch a kluše jako vraník, po zbytek roku odpočívá a ve všem spoléhá na svou věrnou psí asistentku Katynku, která jej „zavolá“ vždy, když s námi není v očním kontaktu a nejsme tak schopni ovládat jej posuňky. Přeji si, aby byl ještě dlouhá léta mezi námi....    

   

______________________________________________________________________